Podhůří obývá v malých rodových usedlostech uzavřený národ meddědovců. Žijí v hlubokém souladu s přírodou, živí je převážně sběr, zemědělství a včelařství. Se zvířaty, která chovají pro mléko a vlnu, se meddědovci přátelí a nikdy je nezabíjí kvůli masu a ani kvůli potravě neloví.

Meddědovci střeží bezpečný průchod přes Skalnatý brod a Hvozd, za což vybírají nemalé mýtné. Poslední dobou je o něco využívanější Starý brod, kde vybírají mýtné Seveřané a tak vztahy mezi oběma národy už nejsou co bývaly. Navíc krajinou stále častěji prochází trpaslíci, kterým Meddědovci nedůvěřují. Proto se v posledních letech stáhli, více si hledí svého a medovými koláči hostí jen staré známé. S voskem, medem a solí obchodují už jen zřídka.

Meddědovci

Svérázný národ kožoměnců, potomků medvědů z Mlžných hor a lidí z Divočiny mezi Mlžnými horami a Hvozdem. Milují hory a poslední samotáři tam ještě žijí, postupně ale ustoupili skalním obrům a stáhli se do nížin na východě. Do hor chodí pouze na výpravy sbírat sůl, vzácné byliny nebo skřetí skalpy.  

Typické role:

Medděd (vůdce všech meddědovců), Znachar, zemědělec, řemeslník (tkadlec, výrobce nástrojů, hrnčíř, tesař), inteligentní zvíře

Inspirace: 

Indiánské kmeny – co se týká rozdělení rolí v klanu, jazyka i oblékání, jen se nezdobí kostmi a zuby zvířat, jelikož je chovají v úctě

Život meddědovců je protkán množstvím slavností a rituálů, kterými děkují za dary přírody a vzdávají jí hold. Obřady vede Znachar, „ten, který ví“. Znachar rozmlouvá s místními duchy a vzácně k němu promlouvá příroda i skrze vize. Důležitou roli hraje i během dospívání meddědovců, kdy je provází první proměnou.

Proměna v medvěda z nich dělá obávaného protivníka v boji a neúnavného lovce skřetů a zla. Jsou výborní stopaři, naslouchají duchům řek a stromů a rozumí zvířecí řeči.