Úvod

Píše se rok 1050 Třetího Věku.

V zemi severně od Kosatcových polí mezi Mlžnými horami a Zeleným hvozdem se udála neslýchaná věc. Některé rodiny Chluponohů už toho měly tak akorát dost a řekly si, že se tu už dál žít nedá. Poslední dobou sem proudí čím dál tím více cizinců a z hor a Hvozdu přichází divné zrůdy a zvěsti. Proto zabalili ze své domácnosti vše, co unesli na zádech, a vydali se Vysokým průsmykem na západ. Slyšeli, že jsou tam kraje široké a rozlehlé a na divné tvory jeden nenarazí, jak je život dlouhý.

Zpráva o odchodu několika rodin hobitů se stala vděčným námětem hovoru v širokém okolí. Zatímco Plavíni a Statové kroutí nevěřícně hlavami nad lehkovážností a prchlivostí svých příbuzných, zbylí Chluponozi se pomalu začínají připravovat na cestu.

Lidé z osady Starý brod na Anduině si z hobitů utahují, že jsou jak malé děti a vyleká je jeden zatoulaný vyhladovělý skřet nebo jezevec a stejně na těch svých malých nožičkách nikam nedojdou.

Zvěsti o odchodu Chluponohů se nesly i dále po Staré cestě hvozdem až k uším elfích hraničářů, kteří drží jižní stráž v roky opuštěném sídle na úpatí Temných hor. Jim to nepřišlo tak úsměvné; temnotu a neklid hvozdu cítili sami a nebylo tomu ani 50 let, co se pod tíhou sílící temnoty z jihu sám král Thrandúil rozhodl opustit tamní síně a přestěhovat všechen svůj lid severněji, do jeskyní poblíž Lesní řeky.

O tomto tajném stěhování elfího lidu z Ered Duir se časem dozvěděli i trpaslíci z Khazad-dûm. Posílají k nyní opuštěným horám prospektory a zvědy hledat nová naleziště vzácných kovů a kamenů a snad i místo k žití. Protože Aulëho děti jsou vůči temnotě odolné, vycítily v tom dobrou příležitost k rozšíření svého území.

S temnícím Hvozdem bojují též Meddědovci žijící na jeho okraji nedaleko Skalnatého brodu.
Přestože ochrana cesty hvozdem a Skalbalu zatím není nad jejich síly, nepříjemností přibývá a pocestných, kteří platí mýto za bezpečný průchod, ubývá.
Ti nejodvážnější z Meddědovců podnikají výpravy do Hvozdu a vracejí se unavenější a zasmušilejší než kdy dříve.

Protože je zima a všechny průsmyky Mlžných hor jsou neprostupně zapadány sněhem, celý kraj spí a čeká na jaro, co přinesou pocestní za zprávy a kdo všechno projde po cestě lesem a podél řeky.

Epilog

Jorgen, mladý eorl nastupující po smrti svého otce, nebyl příliš úspěšným vládcem. Pro svou měkkou a nedůslednou povahu nebyl příliš respektovaný a vlastně není tolik divu, že byl otráven.

Starý Brod se tak ocitl bez vládce. O pozici Správce se přihlásila Adelheid, dcera místního hostinského Hermana a Jorgenova milá, která tou dobou už nosila pod srdcem Jorgenova dědice. Získala si podporu jak od hobitů, tak od Meddědovců a vedla Brod v památné Bitvě o Brod, kdy byla osada napadena tlupou skřetů, vedenou mocným haradským černokněžníkem (místní už jen neradi dodávají, že po dlouhou dobu Haraďana trpěli mezi sebou jako obchodníka a nic zlého netušili.)

V Bitvě o Brod mnoho dobrých obránců padlo, ale zásluhou divokých Meddědovců, statečných družiníků i domobranců z řad lidí i hobitů a v neposlední řadě s podporou veselé hobití kapely obyvatelé starobrodska zvítězili. Na památku Bitvy o Brod stojí uprostřed Brodu už jen památník.